Minulý blog jsem zakončila bodem o omezeném přijímání odpovědnosti za vlastní chování u generace Y a Z. Mladí si chtějí život spíše užívat a už se tak moc nestarají o to, jaký to má dopad na ostatní. Natož pak odvádění výsledků. Tento trend mě znepokojuje, protože to může mít velké důsledky v budoucnu. Někde (v Respektu?) jsem zachytila citát, že mozek těchto lidí není stavěn na velkou koncentraci, ale na přeskakování z jedné věci na jinou. K tomu mě napadlo přirovnání – přeskakováním z kamene na kámen přejdu v pohodě řeku. Postavím však tímto způsobem most? A zatím se zdá, že mosty potřebujeme a jsou jakýmsi dlouhodobějším řešením pro transport přes řeku…
A ještě něco: nerada zjednodušuji a házím všechny do jednoho pytle. Všichni zcela určitě nejsou stejní a potkala jsem spoustu šikovných, inteligentních a pracovitých lidí. A držím jim pěsti, aby se nenechali převálcovat a naopak „nakazili“ ostatní. A podobně můžeme najít příklady mizící odpovědnosti i u zástupců jiných generací.
Mám svoji teorii, respektive výčet faktorů, kterými vysvětluji, proč jsou dnešní mladí takoví, jací jsou. Tedy, proč si chtějí život spíše užívat než dosahovat výsledky a díky tomu staví sebe a své dobro do popředí svého rozhodování. Sdílím tu své úvahy a současně přiznávám, že jsem je zatím nijak sofistikovaně neověřovala. Vaše komentáře jsou pro mě důležitou zpětnou vazbou a jedním z prvních ověřovacích kroků.
- Následují trendy, které jsou jim podsouvané médii. Všude slyšíme, že je potřeba myslet na sebe sama, že pro samou práci nesmíme zapomenout na své koníčky, svoji rodinu a přátele. Že práce nás musí především bavit. Že dobro společnosti není víc než dobro jednotlivce. Atd. Není na tom na první pohled nic špatného. Při hlubším zamyšlení docházím k závěru, že všechno je o určité rovnováze. Důraz na sebe sama je reakcí na tzv. kolektivistické myšlení pěstované v naší zemi před rokem 1989 a také reakcí na chování typického jedince generace X, který tráví dlouhé hodiny v práci, obětuje víkendy, aby mohl dokončit „důležitý“ projekt, na dovolené nebyl už několik let, protože by to bez něj ve firmě nezvládli… Zdá se, že nyní se již pomyslné misky vah převážily na stranu individualismu a je třeba zase budovat osvětu směrem ke vzájemnému respektu a společenské odpovědnosti jedinců.
- Vymezují se vůči rodičům. To úzce souvisí s předchozím bodem. Pokud trávili dlouhé hodiny sami bez rodičů, viděli, jak rodiče nevypínají telefon ani o víkendu a o dovolené a pořád jsou myslí v práci, není divu, že se chovají přesně naopak. To už tak mezi generacemi bývá, že se snaží dělat pravý opak toho, co dělali předchůdci. Teprve časem zjistí, že ti předchůdci měli možná v něčem pravdu a že není potřeba zavrhnout úplně všechno.
- Využívají jednoduchost elektronické komunikace ve svůj prospěch. Už jsme to asi vyzkoušeli sami, jaký je rozdíl kliknout na facebooku „nezúčastním se“, napsat email či SMSku s omluvou a zavolat konkrétní osobě nebo jí to dokonce říct tváří v tvář, že se nemůžeme najednou nějaké akce zúčastnit. Jasně, bez osobního kontaktu jdou tyto věci mnohem snáz. A mladí tráví na sociálních sítích a mobilních aplikacích mnohem více času, takže si zapomínají za neosobními nástroji představit lidi, jejich práci a úsilí a také třeba zklamání, proto jim nedělá takový problém akce rušit na poslední chvíli nebo jednoduše vůbec nedorazit. Třeba by pomohlo, kdybychom jim pomohli jejich chování lépe znázorňovat. Co toto video?
Co myslíte, dává to smysl? Uniká mi něco podstatného? … Dejte mi vědět.