Máte pravdu? A je to důležité?
Před několika lety jsem byla na konferenci, kde program probíhal paralelně v několika místnostech. O přestávce mi jeden kolega, Chorvat, říká: „Vy Češi musíte mít pravdu za každou cenu a klidně jdete přes mrtvoly, abyste to dokázali.“ Moc jsem tomu zprvu nerozuměla. Ukázalo se, že v jedné místnosti se strhla diskuse a zaměstnanec naší firmy, Čech, tak moc tlačil svůj pohled na věc, až byl příliš tvrdý na jednoho z přítomných obchodních partnerů. Skoro až urážlivý. Byl přesvědčen, že má pravdu, a asi ji skutečně měl. Ale hájil ji tak usilovně, až přešel do hádkového módu a zapomněl v tu chvíli na to, že v obchodních vztazích je třeba vždy vyjadřovat úctu a respekt obchodnímu partnerovi.
Podobně to platí i mimo svět obchodu a prodeje. Můj chorvatský kolega shrnul závěr následující větou:
Není podstatné, kdo má pravdu, podstatné je udržovat pozitivní vzájemné vztahy.
A já plně souhlasím. S odstupem času stále víc a víc. Uvědomila jsem si totiž řadu situací, kdy někdo tvrdošíjně hájil svoji pravdu, že ztratil respekt k ostatním, že podrýval jejich důstojnost, příp. že přestal ctít jejich právo na omyl. Ano, každý má právo se mýlit. Pokud se tak stane, není třeba na tyto omyly zbytečně poukazovat a rozmazávat je. Obzvláště, jsou-li ostatní našimi partnery, přáteli, kolegy, spolupracovníky, zákazníky, nadřízenými, … Ani naši podřízení a nepřátelé si nezaslouží hrubé a agresivní jednání.
Vždy mi v této souvislosti vytane na mysli rčení:
Moudřejší ustoupí.
Ustoupit v některých diskusích vůbec neznamená, že se vzdáváme. Ustoupit neznamená nutně prohrát. Je to často o tom, že dáme druhé straně příležitost a čas odložit rozbouřené emoce a nad celou záležitostí se znovu zamyslet. Často je možné téma znovu otevřít později, ze jiných okolností, v přítomnosti jiných lidí nebo bez nich a výsledek bude naprosto odlišný. Třeba se nakonec i dočkáte uznání své pravdy.