Už jsem psala o tom, že je dobré do manažerské role dospět, a teď se zamýšlím nad tím, co přesně to „dospět“ znamená. A docházím k závěru, že síla dobrého manažera spočívá v tom, že umí správně vyvážit některé oblasti. Na ono „vyvážení“ však neexistuje žádný návod, žádná technická specifikace či mechanické pomůcky. Člověk si musí umět najít řešení sám a dochází k němu většinou na základě zkušeností. Říkám většinou, protože každému ta cesta trvá jinak dlouho a někteří ke správnému vyvažování nikdy nedojdou. (Což samozřejmě nevadí, protože manažerem nemůže být každý.)
A o jaké oblasti jde?
Napadají mě následující, ale určitě je jich více:
- manažer neustále vyvažuje svoji odpovědnost za dosahování výsledků (plnění úkolů) a odpovědnost za lidi, které vede.
- manažer neustále vyvažuje, kolik toho z jaké oblasti má a může umět (viz Manažer není Vševěd).
- manažer neustále vyvažuje některé vlastnosti:
- manažer by měl být rozhodný, ale měl by poslouchat názory ostatních
- manažer by měl být sebevědomý, ale ne arogantní
- manažer by měl být pokorný, ale neměl by být slabý.
Pokora
Pokory si poslední dobou všímám více a myslím si, že se správnou dávkou pokory zvládne manažer naplnit i předchozí body. Spousta lidí je přesvědčena, že vědí vše nejlépe, že nepotřebují poslouchat ostatní a že minulá zkušenost je může brzdit. Možná ano. Ale pokorný člověk je otevřený zpětné vazbě od ostatních, vyslechne si jejich názory a zkušenosti a teprve poté se rozhodne.
- Ostatním tak dává na najevo respekt a oni o to víc budou respektovat jeho a budou si cenit jeho zájmu.
- Otvírá si dveře k novým pohledům a perspektivám, které by ho třeba nenapadly. Může se dozvědět o věcech, které by mu mohly uniknout.
Pokora je hodně o respektu k ostatním a o uznání, že prostor každého člověka je a měl by být omezený, abychom dokázali všichni svobodně a pospolu žít. Pokora ale není o podlézavosti, o přílišném podřizování se a o neustálém ustupování.
K pokoře je potřeba dospět, proto je dobré na manažerskou roli nespěchat. 