Už více než dva roky jsem šťastnou majitelkou psa a pravidelně se vydávám na venčící procházky. Náš pes je relativně poslušný, tak ho mívám často na volno, bez vodítka. O to víc pak sleduji reakce lidí, abych mohla příslušným způsobem psa navigovat. Zastavit, poslat na kraj cesty, vzít na vodítko, …
Většina lidí si psa nevšímá. Některým přijde sympatické, když pejsek směrem k nim projevuje radost – mrská ocáskem, žene se k nim, krouží kolem nich apod. Pár odvážlivců dokonce pejska láká, aby se s nimi pomazlil. Jsou však i tací, kteří se psů bojí. Pro mě, pejskaře, se tomu nechce věřit, ale respektuji to. Každý má jiné zkušenosti a každý pes je také jiný. Jenom bych ráda apelovala na všechny, aby svůj strach nedávali příliš najevo.
Jakákoli akce ze strany lidí, totiž vyvolává reakci i ze strany pejska.
Pokud se člověk chová jakoby nic, téměř vždy unikne pejskově pozornosti a pejsek ho v klidu přejde. Pokud se však člověk začne chovat jakkoli nestandardně, zastaví se, otočí se bokem, schovává se za někoho jiného, ustoupí o krok stranou či dokonce hystericky křičí, automaticky získá pejskovu pozornost. Pejsek se jde podívat, co se děje, zkrátka prozkoumat situaci. Přiblíží se k bojácnému člověku, ten začne své nestandardní chování stupňovat, což hraje na struny pejskovy zvědavosti. Je to tak trochu začarovaný kruh. Proto radím, bojíte-li se psů, prosím, nedávejte to nikterak najevo. Chovejte se, jako by tam žádný pes nebyl. A pes vám to oplatí stejně. Jako byste tam nebyli.
Když o těchto situacích přemýšlím, napadá mě, že podobné je to i v práci. Pokud si zaměstnanec dělá svoji práci dle očekávání jeho nadřízených a kolegů, je vše v pořádku, čas plyne a nic zvláštního se neděje. Pokud však někdo začne vybočovat, v práci se fláká či naopak v ní vyniká, připoutá pozornost svého okolí a adekvátní reakce. Tedy aspoň doufejme, že adekvátní.
Aneb s šéfem je to podobné jako s pejskem
Jakákoli neobvyklá aktivita ze strany zaměstnance, totiž vyvolává reakci i ze strany šéfa.