Začnu od konce. Dospěla jsem k závěru, že bych chtěla podávat velké výkony a být opravdu dobrá v tom, co dělám, a chtěla bych u toho působit jako víla, která si jen tak tančí a všechno dělá tak nějak „mimochodem“. Chtěla bych umět dělat věci s lehkostí a nenechat se rozhodit časovou tísní.
Proč mě napadají takové úvahy?
Znám pár lidí, kteří jsou své práci velice oddáni, dělají ji rádi a dávají do ní velkou energii. Ale jejich zaujetí často působí příliš urputně a oni spíš připomínají tank, který si sice postupně probojovává cestu k cíli, ale ničí při tom spoustu věcí kolem a nechává za sebou spoušť. A napadají mě tyto konkrétní příklady:
- šéfová, která se každou čtvrt hodinu chodí ptát, jestli už nám odpověděl dodavatel na žádost o snížení ceny, a která je naštvaná, když ani po hodině nezvedám telefon a dodavatele neuháním (přece nemá na starosti jenom mě a termín pro objednávku je až pozítří)
- prodavačka v obchodě, která mě nenechá chvíli v klidu prohlížet a pořád ukazuje další a další věci, o které nestojím. Nebo trafikantka, která kolegovi odmítla prodat lístek na tramvaj, protože si nechtěl koupit žádné noviny či časopis.
- záchranář horské služby, který jede k nehodě zachraňovat zraněné a který cestou na skútru sám někoho zraní
Všichni postupují s dobrým úmyslem a snaží se plnit svoje úkoly a dělat svoji práci. Ale příliš tlačí na pilu, což se jim vrací v podobě negativních dopadů. A já toto nechci.
Líbí se mi naopak, když někoho vidím
- řešit problémy konstruktivně, se zájmem o společné vítězství (win-win strategie) a přitom s velkou elegancí
- myslet na podstatné a dívat se na věci z různých úhlů a současně se nenechat rozptýlit zbytečnými detaily
- pracovat na úkolech/projektech/čemkoli, ale držet v patrnosti, že jsme jenom lidé a každý máme své radosti a starosti
- usmívat se, šířit optimismus a dobrou náladu a pohodu, i když čas tlačí a termíny hoří
- věřit v to, co dělá, věřit lidem, se kterými spolupracuje, a věřit, že těžkosti se zvládnou. …Ony se opravdu vždycky nějak zvládnou.
Umět toto všechno to by se mi líbilo. A věřím, že by se to líbilo i všem kolem mě.
Dávám si za cíl zbavit se urputnosti a těžkopádnosti. Dávám si za cíl naučit se pracovat s lehkostí a elegancí, abych byla jako víla, která tančí po lukách a lesích. Dávám si za cíl začít hned dnes…